Matka k patnáctileté dceři...

Anička se vrací domů ze školy: „Mami, já už se tam nevrátím.”
„A proč ne?”
„Ta učitelka nic nezná. Pořád se nás na něco ptá.”

Jeden chlapeček chce být hasičem a druhý mašinfírou, jedna holčička sestřičkou v nemocnici a druhá sekretářkou. Pepíček má už dávno taky jasno - ve svém budoucím povolání se chce zabývat sexuálními úchylkami. Teta Běta je z toho celá paf.
„Vysvětli mi, prosím tě, co to podle tebe vůbec sexuální úchylka je,” naléhá teta v domnění, že si Pepíček asi něco popletl.
„Ty to nevíš?” diví se dítě a dloube se v nose. „Vysvětlím ti to na konkrétním případě. Po ulici jdou tři ženy se zmrzlinou. První ji líže, druhá kouše a třetí saje. A ty mi řekni, která z těch tří žen je vdaná.”
Teta se zamyslí. „No, asi ta, která saje,” řekne po chvíli.
„Chyba,” vytáhne Pepíček prst z nosu. „Vdaná je samozřejmě ta, která má na ruce snubní prsten. A to, cos tady předvedla, zároveň ukazuje, co je to sexuální úchylka!”

„Víš, jak se dělají blbé děti?”
„???”
„Zeptej se svého otce!”

„Tati, inkoust je drahý?”
„Ne, levný.”
„Tak nevím, proč maminka tak nadává, když se mi vylil na tu novou sedací soupravu!”

Chlapeček se ptá holčičky: „Proč máš zavázanou ruku?”
„Včera jsem chtěla krmit z dlaně jednoho ptáčka. Až pozdě jsem zjistila, že je to datel.”

Zlobí se venku maminka na syna: „Kolikrát ti mám říkat, Pepíčku, že pískoviště není restaurace!”

„Nikdy nenechávej klíče ve dveřích,” nabádá klučinu maminka, „co kdyby se ti ty dveře zabouchli?”
„Ale mami,” povzdechne si kluk, „ty už jsi snad někdy viděla, aby se dveře zamilovali?”

„Mami, můžu jít za tetou?” škemrá Pepíček.
„A proč se tam najednou tak hrneš?” diví se máma. „Vždyť ti to vždycky bylo proti srsti...?”
„No víš, mami,” říká Pepíček, „všichni kluci mají tetování... Tak bych chtěl taky něco vytetovat...”

Jedni manželé měli dvojčata, jejichž jedinou společnou vlastností byl vzhled. Když bylo jednomu horko, druhému byla zima. Když se jeden smál, druhý brečel. Jeden byl optimista a druhý pesimista. Jen tak ze zvědavosti zkusil tatínek experiment na jejich narozeniny. Tomu pesimistovi doslova naplnil pokoj všemožnými hračkami, zatímco optimistovi dal do pokoje hromadu koňského hnoje. Když se chlapci vrátili ze školy, šel se tatínek podívat, jak zareagují.
Pesimista seděl v pokoji mezi hračkami na zemi a plakal. Tatínek se ptá, proč synek pláče. Synek povídá: „Všichni mí kamarádi mi budou závidět. Budu si muset přečíst spoustu návodů k použití, než si budu moct začít hrát. Pořád budu potřebovat baterky a nakonec se všechny ty hračky porouchají...”
Tatínek jde do druhého pokoje. Optimista radostí poskakuje na hromadě hnoje a zpívá si radostí. Tatínek se ptá, proč. Synek odpovídá: „Někde tady určitě je poník!”

Mařenka šla na zábavu a ostražitá matka s ní poslala mladšího bratra Pepíčka, aby ji hlídal. O půlnoci se Pepíček vrátí sám a matka okamžitě vyzvídá, kde je Mařenka.
„Ona si s Frantou v lese sundává kalhoty,” vypráví Pepíček. „Mně se čurat nechtělo, tak jsem šel domů.”